Nedaří se nám najít společnou řeč

Na Linku seniorů volá starší žena, pláče, potřebuje poradit. Bydlí sama, má syna, který bydlí 5 minut cesty od ní. Syn je ve vysoké pozici v nadnárodní firmě, je hodně zaměstnaný,a dle výpovědi volající také sebevědomý. Žena jiné příbuzné nemá, je dosti nemocná. Už toho má všeho dost, bydlí hned vedle psychiatrické nemocnice, možná tam sama skončí. Má autoimunitní onemocnění. Synovi je přes 40, nemá rodinu ani děti, ale setrvale ji odbývá, že nemá čas. Podepsalo se to na ni, na jejím zdraví. Cítí se ponížená, že je na něm závislá, že jej musí o cokoliv prosit.

Zmiňuje myšlenky na sebevraždu, každý den musí pořád bojovat, - Říkám, že si představuji, že nejtěžší je pro ni, jak se musí ponižovat a neustále doprošovat. Ano, je to přesně tak, je ráda, že tomu někdo rozumí.

Sama by měla řešení, prodat byt, který měli s manželem a z peněz si platit služby, aby nemusela obtěžovat syna. Syn nedovolí jeho prodej. Když o tom s ním mluvila, byl vulgární, práskl dveřmi a odešel.Je to pro ni veliké trápení. Všichni si myslí, že je v pořádku, nikomu o svém trápení neříká. Někdy to na ní ale tak dolehne, že nechce žít. Mapuji sebevraždu - už 10 let to zvažuje, ale teď to není aktuální, neuvažuje o tom konkrétně.

Vrací se k tématu vztahu se synem, vypráví jak se cítí, jak moc jí vadí vzájemné neporozumění, nechce být na obtíž, chce mít s ním hezký vztah,ale nevidí možnost jak se o sebe dobře postarat.

Šlo by to, co říká teď mně, říci synovi? Mělo by to smysl? Volající přiznává, že proto volá - dopoledne s ním mluvila a takto - jen strukturovaně - mu to řekla. Její syn jen je "herec" - navenek vtipný, lev salónů, fešák, na ni zlý, chladný, nadává.

Je velmi sečtělá, ví, kolik spisovatelů spáchalo sebevraždu. Dávám prostor v hovoru uvažovat o tom proč chce žít? Umí mít radost ze života, chce tu ještě být. Oceňuji. Docházíme k tomu, že vyřešit vztah se synem, naučit se spolu nějak lépe komunikovat je pro volající to stěžejní téma. Vedu k psychoterapii, nabízím rodinné a manželské poradenství. Předávám kontakty a vysvětluji, co jí to může přinést.

Moc děkuje za rozhovor, dojalo ji to, že se jí někdo tolik věnoval, poslední léta k ní nikdo nebyl trpělivý, nenaslouchal. Vysvětluji, že pro takové hovory, kde je možné navazovat na to, co bylo řečeno dříve, je psychoterapie ideální.