Bojím se o naši paní sousedku

Muž z Prahy řeší situaci v domě. Mají velmi starou sousedku (přes 80 let), která od té doby, co se k ní nastěhovala dcera, nevychází. Z bytu jsou často slyšet nadávky a třískání věcmi. Dcera sousedky byla problematická už v mládí. Byla i ve vězení. Volající má o sousedku strach, a není v domě sám. Má pocit, že by mohly padat i rány. Na jiné příbuzné ale nemá kontakt.

Zkoušel proto volat praktickému lékaři, ale ten bez pozvání nemůže sousedku navštívit. Může sousedku navštívit sám volající? Zkoušel to, ale dcera sousedky ho nevpustila, že prý maminka spí. (Ale znělo to spíše jako výmluva.) Policii se bojí volat – jsou malá obec a všichni se znají. Navíc dcera dříve chodila s policistou, který nyní stanici vede, proto jim nedůvěřuje, že by jednali nezaujatě.

Domlouváme, že se obrátí na krajskou pobočku policie, případně přímo na státní zastupitelství. Se sociálním odborem úřadu má své špatné zkušenosti – stěžoval si na nekonání úřadu, a byl z toho poprask. Je tam nechvalně proslulý a volat jim nechce. A obává se, že anonymní podnět nikdo řešit nebude. Přesto volajícímu tuto variantu nabízím, může jen poslat zprávu na krajský sociální odbor.

Mluvíme o pocitech. Směrem k úřadům cítí bezmoc. Je smutný, že nemůže účelněji pomoci sousedce. Mluvíme o jeho úsilí i o limitech, které je nutné akceptovat. Informuji a nabízím kontakt na Bílý kruh bezpečí, kde by mohli minimálně poradit. Shrnuji doporučené: policie, státní zastupitelství, anonymní podnět na sociální odbor. Oceňuji volajícího, že je dobře, že sousedka někoho takového v domě má.