Už mi jednou řekl, že mě zastřelí

Volá seniorka, bezmála 80 let, která již léta žije s agresivním mužem. Muž je psychicky nemocný. Včera paní zbil, a ona toho má už dost. Zlobí se. Je samá modřina, ale k lékaři nepůjde. Před lety byla vážně zraněná a akorát se na ni lékař divně koukal. Nesnesla by být v této situaci znovu.

Když mluvíme, je zřejmé, že paní léta setrvává ve vztahu ze studu. Je jí nepříjemná představa, že by někomu měla vyprávět, jak jí muž ubližuje. Pláče. Jednou jí vyhrožoval, že ji zastřelí, ona zavolala policii a oni akorát zkontrolovali, že jeho zbraň je řádně registrovaná. Málem se propadla hanbou.

Odejít nemá kam, rozvést se nemůže. Je na něm finančně závislá – to on vlastní dům, ve kterém spolu žijí. Ona tam má slepice a králíky, které jsou její radost.

Děti jí vyčítají, že se za něj provdala. (Jeho děti s otcem přerušily kontakty už dávno.) Navíc je na nich závislá, vždyť ji vozí k lékaři, což je pro člověka, který je špatně pohyblivý, velká pomoc.

Postupně se propracováváme k jejímu rozhodnutí, že nyní jde o její klid. Mohla by se obrátit na blízké intervenční centrum, které pracuje s oběťmi domácího násilí. Předávám kontakt. Hovoříme o postupu policie a o tom, že jedna špatná zkušenost neznamená, že to tak bude vždy. Snažím se otevřít opět možnost, aby se volající na policii obrátila, pokud by byla v ohrožení. Probíráme i dlouhodobé plány: Volající sama uvažuje o tom, že by odešla do domova pro seniory. Domlouváme, jak kontaktovat sociální pracovnici, která by ji s tím pomohla.

Na volající je toho už moc, uklidnila se, ale nyní je strašně unavená. Ověřuji, jestli ví, co dělat v momentě ohrožení a nabízím opakované volání na naši linku. Mile se loučíme.