Takovýhle život už dál nemám sílu žít

Já nevím, jak to mám říct. Manžel je nemocný, měla bych se o něj starat, ale já už nemůžu. Není to prostě možné, už to nezvládnu. Jsem tu tak strašně sama. Vím, že je tak nemocný, že už to nikdy nebude lepší a tak jsem o něj přišla. Děti jsme neměli. Už mi to všechno nedává žádný smysl, nevím, pro co žít.

Dnes jsem vyrazila do lékárny vyzvednout si léky na nervy a tak mě napadlo, co kdybych je všechny snědla? Manžela by potom museli umístit do domova pro seniory, postarali by se o něj…(pláče) Ano, když se takhle přímo ptáte, myslím na to, že bych ukončila svůj život. Je toho prostě moc, už nemůžu pečovat, sama bych potřebovala pomoc… Nevím, jsou ta zatím jen myšlenky. Ale napadají mě v poslední době často…Hrozně mi pomohlo, že jsem to mohla někomu říct a nehroutíte se z toho. Co by mi teď nejvíc pomohlo? Potřebuji se v něčem chytit, v něčem ujistit, mít něco, na co se budu těšit…To je dobrý nápad, zítra zavolám na sociální odbor a zeptám se, jak je to s manželovým umístěním do domova pro seniory. Víte, já ho mám ráda…jen už nemám sílu…To je vlastně dobrý pohled, budu veselejší, když ho tam budu navštěvovat odpočatá. Zase to budu víc já…no vlastně mám něco, na co se moc těším! Manžel půjde na respitní pobyt a já pojedu do lázní! Nádhera!...To je milé, že mě oceňujete. Mě to nemá kdo říct a já se opravdu snažím to všechno zvládnout. Kdybychom měli ty děti, třeba by to teď bylo jiné…Cítím se mnohem líp. Ještě vám řeknu, kam se chystám do lázní…Zavolám, když mě opět přepadnou ty myšlenky na léky, tak zavolám. Hezký den.