Nikdo mi neuvěří, že mě týrá

Žena nezadržitelně pláče. Mezi vzlyky vypráví svůj přiběh. Má problém s manželem, stala se obětí domácího násilí. Muž už ji nebije, teď ji týrá psychicky. Na veřejnosti se k ní chová jako milující manžel, vypadá to, že by ji na rukou nosil.

Za zavřenými dveřmi na ní křičí nadávky, ponižuje ji, uráží. Žije tak již 10 let, telefon na Linku seniorů objevila před týdnem, váhala, zda zavolat.

Co se stalo, že dnes volá? Dnes vyhrožoval, že ji zamkne v domě a celý dům podpálí. Protože mu odmítla obléci ráno ponožky.

„Nemůžu to nikomu říct. Všichni ho mají rádi, nikdo mi neuvěří, nikdo mi nepomůže. Když zavolám na Policii, nikdo mi nic nedosvědčí. Ještě si o mně budou myslet že jsem mrcha, že se ho chci zbavit.“

„Já Vám věřím,, pojďme se podívat na to, co by vám teď pomohlo.“ ozve se ze sluchátka. Pracovnice linky nejprve ověří, že je paní aktuálně v bezpečí, spolu to zajistí. Dále vypracovávají bezpečnostní plán pro případ potřeby – jak zařídit, aby mohla včas utéct a měla s sebou vše základní potřebné. Společně hledají místo, kam by se mohla uchýlit. Poté hovoří o tom, co by volající udělalo dobře teď. Volající se v hovoru postupně zklidňuje, má plán jak se o sebe postarat dnes. “Děkuji, moc se mi ulevilo. Já vím,že bych to měla nějak řešit, odejít..ale to nedokážu.” Je dobře, že je Vám lépe. Pro případ ohrožení máte plán. Pro úvahy zda odejít a kam, nebo hledání jiných variant můžeme dát prostor v příštím hovoru. Slyším, že na to teď nemáte sílu. “Mohu ještě zavolat? Ozvala bych se až zase manžel nebude doma.” S nabídkou opakovaného volání se pracovnice linky s volající loučí.